Únava po mrtvici není lenost

Tento článek píšu jako člověk s osobní zkušeností s cévní mozkovou příhodou. Ischemickou mrtvici jsem prodělala v roce 2011 v mladém věku. Mrtvice zasáhla bazální ganglia a centrum pohybu. To, co zde popisuji, vychází nejen z odborných informací, ale především z mé vlastní cesty životem po mrtvici. Anna Henlínová

Přehrát článek Únava po mrtvici není lenost

8:46

„Vždyť jsi dnes nic nedělala, tak proč jsi tak unavená?“

Věta, kterou jsem po mrtvici slyšela vícekrát, než bych si přála. A upřímně? Někdy jsem si ji říkala i sama sobě.

Dlouho jsem nechápala, proč mě vyčerpávají věci, které byly dříve úplně samozřejmé. Obléknout se. Najíst se. Dojít na rehabilitaci. Popovídat si s návštěvou. Někdy jsem měla pocit, že už ráno vstávám unavená a večer usínám ještě unavenější.

Dnes už ale vím něco, co bych tehdy potřebovala slyšet:

Únava po mrtvici není lenost. Je to skutečný neurologický následek poškození mozku. A pokud ji zažíváte, nejste v tom sami.

Když je mozek unavený víc než tělo

Po mrtvici se mozek snaží zotavit. Hledá nové cesty, vytváří nová spojení a učí se znovu zvládat věci, které byly dříve automatické. Jenže to stojí obrovské množství energie.

Představte si, že jedete autem po dálnici. Najednou je silnice uzavřená a vy musíte jet objížďkou. Do cíle se možná dostanete, ale cesta bude delší, pomalejší a spotřebujete mnohem více paliva. Přesně tak často funguje mozek po mrtvici.

Běžné činnosti, jako je pohyb, řeč, soustředění nebo plánování, mohou vyžadovat mnohem více energie než před onemocněním. Proto se mnoho lidí po mrtvici unaví rychleji než jejich okolí, i když to na první pohled nemusí být vůbec vidět.

Existuje pro to i odborný název

Tento stav se označuje jako post-stroke fatigue, tedy únava po mrtvici. Nejde o obyčejnou únavu po náročném dni.

Člověk se může cítit vyčerpaný i po dostatečném spánku. Někdy nepomůže ani několik hodin odpočinku. Únava může přijít náhle a bez zjevné příčiny.

Odborníci dodnes přesně nevědí, proč se u některých lidí objevuje více a u jiných méně. Ví se ale, že souvisí s poškozením mozku, jeho zvýšenou energetickou náročností a často také s psychickou zátěží, kterou si období po mrtvici přináší.

Důležité je vědět, že tento problém není vzácný. Naopak. Patří mezi nejčastější dlouhodobé následky mrtvice.

Jak jsem únavu prožívala já

První měsíce po mrtvici byly náročné. Byla jsem mnohem spavější než dříve a připadalo mi, že energie mizí rychleji, než ji dokážu získat zpět.

Nejvíce jsem únavu pociťovala po fyzických aktivitách. Každá rehabilitace, každé cvičení nebo ergoterapie mě stály obrovské množství sil. Měla jsem pocit, jako by každá vydaná energie byla minimálně dvojnásobná oproti tomu, co člověk skutečně udělal.

Ze začátku mě ale nevyčerpával jen pohyb. Vyčerpávalo mě skoro všechno:

• Hluk a ostré světlo

• Návštěvy a rozhovory

• Soustředění a nové informace

A protože byla zasažena oblast bazálních ganglií a centra pohybu, projevovala se únava často i fyzicky. Ovlivňovala mou náladu, psychiku i vztahy s lidmi kolem mě.

Když si myslíte, že jste líní

Tohle je možná část, o které se mluví nejméně. Ano, občas jsem měla pocit, že moje okolí mou únavu nechápe. Jenže mnohem horší bylo, že jsem jí nerozuměla ani já sama.

Byla jsem mladá. Nevěděla jsem, co je po mrtvici normální. Nikdo mi tehdy nevysvětlil, že podobné pocity zažívá mnoho dalších pacientů. A tak jsem si někdy opravdu myslela, že jsem líná. Že se málo snažím. Že bych měla zvládat víc.

Dnes už vím, že jsem nebyla líná. Byla jsem unavená. A to je obrovský rozdíl.

• Lenost znamená, že se člověku nechce.

• Únava po mrtvici znamená, že by člověk moc chtěl, ale jeho mozek a tělo potřebují vypnout.

Když člověk odmítne aktivitu

Někdy se stane, že člověk po mrtvici odmítne rehabilitaci, návštěvu nebo jinou aktivitu. Okolí si může myslet, že nemá zájem nebo že se nesnaží. Ve skutečnosti ale může být jednoduše na hranici svých sil.

Neznamená to, že rezignoval. Neznamená to, že nechce bojovat. Možná jen potřebuje načerpat energii, aby mohl pokračovat dál.

Odpočinek není opak rehabilitace. Odpočinek je její součást.

Jak jsem energii získávala zpět

Dodnes si pamatuji jednu věc, která možná vykouzlí úsměv. Po mrtvici jsem měla obrovskou chuť na sladké. A opravdu obrovskou. Během pobytu v nemocnici mě provázel velký balíček bonbonů Skittles, který se mnou cestoval z JIP až na rehabilitační oddělení. Dnes už vím, že tělo si často samo říká o rychlý zdroj energie pro vyčerpaný mozek.

Dlouhodobě mi ale pomáhalo hlavně:

• dostatek kvalitního spánku,

• pravidelné jídlo a doplňování tekutin (pitný režim),

• krátké, plánované přestávky během dne,

• nepřepínání vlastních sil,

• pravidelný, ale přiměřený pohyb.

Naučila jsem se, že nemusím zvládnout všechno najednou. A že někdy je lepší odpočinout si dnes, než být další dva dny úplně vyčerpaná.

Aktivní odpočinek je také odpočinek

Dlouho jsem si myslela, že odpočinek znamená jen ležet a nic nedělat. Dnes už to vidím jinak. Odpočívat se dá i aktivně. Mně pomáhá například:

• čtení knížek (případně poslech audioknih),

• malování a tvoření,

• poslech zajímavých podcastů,

• pobyt v tiché přírodě,

• klidné koníčky, které mi dělají čistou radost.

A upřímně? Dodnes se učím poznat tu správnou hranici mezi odpočinkem a další aktivitou. Není to vždy jednoduché.

V zimě i v létě může být únava větší

Na únavu má vliv také počasí a roční období. V zimě nám často chybí slunce, dny jsou krátké a mnoho lidí pociťuje přirozený pokles energie. V létě naopak organismus zatěžují vysoké teploty, které mohou neurologickou únavu ještě zhoršovat. Je proto důležité vnímat nejen své tělo, ale i prostředí kolem sebe.

Únava nemusí zmizet úplně

To je možná informace, kterou mnoho lidí nechce slyšet. Únava po mrtvici nemusí trvat jen týdny nebo měsíce. U některých lidí přetrvává roky, někdy se může v různých vlnách vracet celý život.

To ale neznamená, že člověk nemůže žít aktivně! Dnes sportuji, pracuji, věnuji se svým koníčkům a snažím se žít naplno.

Přesto vím, že když jsem opravdu unavená, více se projeví některé následky mrtvice – objeví se větší třes, horší koordinace nebo se zhorší hybnost. Proto už své tělo poslouchám. Snažím se s ním spolupracovat, ne s ním bojovat.

Na závěr

Pokud tento článek čtete krátce po mrtvici a máte pocit, že vás únava úplně pohltila, chci vám říct jednu věc: Nejste líní. Nejste slabí. A rozhodně v tom nejste sami.

Naslouchejte svému tělu. Nebojte se říct si o odpočinek. Nenechte se okolím (ani sami sebou) přesvědčit, že musíte neustále podávat stoprocentní výkon. Mozek po mrtvici každý den odvádí obrovský kus práce, i když to ostatní nevidí.

A někdy je ten největší pokrok právě v tom, že si dovolíme na chvíli zpomalit.

---

Anna Henlínová. CMP prodělala v 11 letech, od té doby pravidelně rehabilituje, dokončila studium a našla si zaměstnání. Aktivně se věnuje osvětě o CMP, členkou a ambasadorkou Aktivně po  mrtvici od roku 2025.